Jestli vás někdy fascinovaly ty kouzelné aparátiky, co přeměňují křivolaké úsměvy na hollywoodské oslnivé pohlednice, pak jste možná uvažovali o kariéře ortodonta. No jo, ale aby mohl někdo zaměstnat naše zubyčky, musí se toho něco naučit, že? A říkám vám, že cesta ortodonta je tak dlouhá a klikatá jako můj poslední výstup na Lysou horu, kdy mi Max – to je ten náš čtyřnohý průzkumník a smysl života – rozhodl, že výhled stojí za to, ale cesta tam bude prý jenom jeho, a to jsem se opravdu zapotil.
Studium ortodoncie začíná tak trochu jako králík v klobouku – překvapivě. Budoucí ortodont musí nejdříve absolvovat studium všeobecného lékařství nebo stomatologie. A že to není žádná procházka parkem! Hned zkraje si protáhnete mozkové závity předměty jako anatomie, histologie, fyziologie a bože, ta biochemie, která mi kdysi způsobila tolik nočních můr, že jsem si myslel, že bych mohl napsat hororový román založený jen na periodické tabulce živlů.
Ale zpět k ortodoncii. Po absolvování všeobecných předmětů, co vás připraví na to, abyste věděli, jak vlastně tvorba zubů funguje, a jak co ovlivňuje co, se dostanete k chlebu. A tam se už budete prodírat specialistickými předměty a dovednostmi, které jsou pro práci ortodonta klíčové. Samotné studium ortodoncie pak může trvat několik dalších let, a to nad rámec toho základního stomatologického vzdělání.
Nyní, když již vyplouváme na hlubokou vodu, položme si otázku, na kterou si kladou tisíce studentů před spaním – kolik let vlastně budu obětovat učení o zubech a jejich rovnání? A já odpovídám: na tohle není jasná odpověď, jakože „tři kila brambor, prosím“. Studia mohou trvat rozdílně v různých zemích a i v různých vzdělávacích systémech, ale považte za pravděpodobné, že po pěti letech studia stomatologie si přidejte ještě tak tři až čtyři roky pro specializaci na ortodoncii.
Pokud vás zajímá, jak to vypadá v naší malé zemičce, tedy České republice, tak po ukončení magisterského studia v oblasti stomatologie se můžete na další léta ucházet o specializační místo (residency) na klinice ortodoncie. A v té doby pokračuje vzdělávání teoretické i praktické, a také to pořádné fazolování — to znamená, spoustu hodin v křesle u pacienta, kde nahmatáte, co znamená teorie v praxi.
Tituly a diplomy jsou pro mnohé stejně důležité jako pro kuchaře ostrý nůž. Ne nadarmo se říká, že bez papíru nejste člověk. No, v případě ortodonta je to ale ještě trochu složitější. Musíte totiž projít nejen spoustou klasických zkoušek a hodinami učení s nosem v knihách, ale ortodont musí získat i notnou dávku praktických zkušeností. To znamená, že se nesmíte bát ani malých dětí s ještě menšími zoubky, ani dospělých s obavami velkými jako Lomnický štít.
Jako budoucí ortodont budete travit hodiny a hodiny na klinikách, sledovat ruce zkušenějších kolégů a pomalu, ale jistě, si budete budovat vlastní praktický repertoár. A věřte mi, první ortodontický případ, který převezmete sami, na vás zapůsobí jako první sólo jízda na kole bez koleček – možná s nějakou tou modřinou, ale s pocitem radosti a splnění.
Specializace je v lékařství tak trochu jako ve videohrách – stále se na vás valí nové a nové úrovně a vy si říkáte, kdy to konečně ukončíte. Ale na rozdíl od videoher, ve skutečnosti vás čím dál tím více fascinovala hloubka a komplexnost kousku těla, kterým ústa bezesporu jsou. Co začíná jako jednoduchý zájem o rovnání zubů, může záhy přerůst v fascinaci interdisciplinárními souvislostmi – vztahem mezi postavením zubů a celkovým zdravím člověka, dokonce psychikou pacienta nebo jeho spánkovými návyky.
A jestliže jste typ, který nemůže stát na místě (a věřte mi, že mít Maxe znamená, že můj fitness tracker je definitivně překonán každý jednotlivý den), nemusíte se bát stereotypu. Neustálé vzdělávání, workshopy a konference, to vše jsou příležitosti, jak rozvíjet své vědomosti a dovednosti. Ortofonie je dynamická disciplína a možnosti, jak se vydat dále za novými poznatky, jsou skoro stejně nesčetné jako hvězdy na noční obloze — a o tom vím něco, vždyť naše romantické pozorování padajících hvězd s Dominikou je už takovou naší malou rodinnou tradicí.
Jakmile máte v kapse titul, vydupáním se skrze haldy učebnic a přetrpěním nekonečných stáží a praxe, začne opravdu zábava. A nebojte se, že vaše vzdělávací cesta končí u zavíracích dveří univerzity. V praxi vás čeká stálé učení, protože se ortodontie neustále vyvíjí – s novými technologiemi, materiály a metodami, které si žádají váš neustálý zájem a zapojení. Takže, jestli maminka stále doufá, že jednou teprve přestanete chodit do školy, mám pro ni špatnou zprávu.
A co je na tom úžasné, víte? Že kolikrát jdete ráno do práce s pocitem, že děláte něco, co má význam. Můžete sledovat, jak se s každou návštěvou mění nejen úsměv vašich pacientů, ale celá jejich představa o sobě samých. Je to práce, která je často plná nečekaných momentů, jako když Max poprvé viděl veverku a pak celých patnáct minut nevěděl, kam dřív skočit. Jen o něco méně chaotické než chování našeho pejska, ale rozhodně naplňující.
Ať už přemýšlíte o kariéře v ortodoncii nebo jen sledujete, jak rychle se svět kolem nás mění, nejen v oblasti technologií, ale i medicíny, ortodoncie se rozhodně drží trendu. Budoucnost ortodoncie nese s sebou možnosti, o kterých se jejím průkopníkům mohlo jen zdát. Představte si místo drátových rovnátek tištěné 3D alignery přesně na míru pro každého pacienta, digitální skenování úst místo bavlněných otisků nebo dokonce robotické asistenty, kteří vám pomohou s nejpřesnějšími úpravami.
Ale i přes veškerou tu technickou parádu, stále platí, že nejdůležitější je osobní přístup a empatie, kterou do své práce můžete vložit. Ať už tedy ortodoncii vnímáte jako poslání nebo prostě jen jako zajímavou větev medicíny, stojí za to si udržovat zvědavost a neustále se rozvíjet. Jako když já s Dominikou sledujeme růst našich rajčat na zahrádce – s láskou, péčí a neustálým učením se novým trikům, jak je udržet zdravá a šťastná. A když se na vás na konci podívá krásný, rovný úsměv, víte, že všechno to studování bylo rozhodně za to.
Napsat komentář
Tvá emailová adresa nebude publikovaná